Životní a pracovní podmínky: Česko

EURES

Portál EURES nabízí nejen vyhledávání pracovních míst převzatých z databází Úřadu práce ČR, ale také možnost založení účtu můj EURES. Dále je možné navštívit český portál EURES na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, kde můžete pomocí filtru vyhledávat volná pracovní místa nabízená zahraničními zaměstnavateli z jednotlivých zemí EU, Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska.

Rovněž můžete navštívit některého z poradců EURES, kteří sídlí na pobočkách Úřadu práce ČR.

Úřad práce ČR

Úřad práce ČR Vám nabízí několik variant, jak vylepšit svoji pozici při hledání nového zaměstnání. Základní možností je procházet (možno v asistenci zprostředkovatele) databázi volných pracovních míst. Vedle toho Úřad práce ČR nabízí například poradenství při volbě povolání nebo možnosti rekvalifikace.

Agentury práce

Při hledání práce přes agenturu je potřeba si ověřit, zda je agentura držitelem licence pro zprostředkování zaměstnání. Seznam všech agentur práce s licencí naleznete na portále MPSV. Většina agentur má svoje internetové stránky, kde naleznete o agentuře více informací. Agentury práce nejsou oprávněny vybírat poplatky za zprostředkování práce. 

Sdělovací prostředky a internet

Bohatým zdrojem volných pracovních míst jsou internetové portály. Nejen, že zde můžete vyhledávat nabídky přímo od zaměstnavatelů či agentur, ale často můžete i vložit svůj životopis do databáze, kterou pak procházejí zaměstnavatelé při hledání pracovníků. Ve většině celorepublikově vydávaných novin se nachází část, která je věnována nabídce volných pracovních míst. Dalším možným nástrojem pro vyhledávání volných pracovních pozic jsou sociální sítě.

Přímý kontakt

V některých situacích je výhodnější kontaktovat zaměstnavatele přímo. Zvláště ve venkovských oblastech, kde se jedná o sezónní práce nebo o brigádu. Samozřejmě je možné oslovit napřímo i jiné zaměstnavatele, a to buď přes jejich internetové stránky, či přes oddělení lidských zdrojů. Převážná většina zaměstnavatelů vyžaduje znalost českého jazyka.

Odkazy:

Nejčastějším způsobem žádosti o pracovní místo je předložení (zaslání) motivačního dopisu a životopisu. Ne všude je tento způsob nejvhodnějším. Pokud hledáte manuální práci, bude výhodnější kontaktovat zaměstnavatele formou osobní návštěvy.

Většina zaměstnavatelů vyžaduje aktivní znalost českého jazyka, proto by i Vaše žádost tomuto faktu měla být přizpůsobena. Případně se předem informujte o preferovaných jazykových znalostech.

Motivační dopis

Text dopisu by měl být krátký a výstižný. Obsahově by měl být dopis zaměřen na konkrétní pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Měl/a byste naznačit, proč se o dané místo ucházíte a co můžete zaměstnavateli nabídnout. U větších firem nahrazuje motivační dopis již připravený dotazník, který je zaměřený na témata zajímající zaměstnavatele.

Curriculum Vitae (CV)

Životopis je povětšinou vyžadován ve strukturované podobě. Měl by obsahovat následující položky:

Osobní data – jméno a příjmení, adresu (stačí město), telefonní kontakt, email, můžete a nemusíte uvést datum narození a státní příslušnost.

Vzdělání – informace o dosaženém vzdělání (od střední školy do současnosti).

Pracovní zkušenosti – nejdůležitější část, měla by obsahovat název pracovní pozice, krátký popis činnosti, časové rozmezí (absolventi mohou uvést sezónní práce či krátkodobé pracovní zkušenosti), kontakt na referující osobu.

Další kvalifikace – jazyková znalost, počítačová gramotnost, řidičský průkaz a další certifikáty či absolvovaná školení.

Reference – jména a kontakty na předchozí zaměstnavatele, kteří mohou potvrdit získané zkušenosti či poskytnout další informace o Vaší osobě.

Výběrové řízení

Pokud je uchazeč pozván k výběrovému řízení či pohovoru, měl by si s sebou vzít životopis a kopie všech získaných certifikátů či osvědčení, tzv. portfolio. Výběrová řízení bývají v Čechách spíše formálního rázu, a proto je důležité se vhodně obléci. V některých případech může být doplňkem pohovoru i psychologický test.

Odkazy:

Definice

V České republice neexistuje formální definice stáže ani vnitrostátní právní rámec pro stáže.

Stáže mohou být organizovány v soukromých firmách v různých oborech, jako je administrativa, strojařství, stavebnictví, služby atd. Potenciální stážisté se mohou ucházet o stáž pouze v oboru, který odpovídá jejich studiu.

Přehled

Stáže probíhají ve schválených firmách, které mohou mladým lidem poskytnout potřebné zázemí, aby mohli získat praxi. Délka stáží se pohybuje od jednoho do čtyř měsíců, respektive od 50 do 300 hodin. Mladí lidé jsou u firem, které jim poskytují praktickou přípravu v příslušném oboru, zaměstnaní a jsou pod dohledem schválených mentorů. Na konci stáže obdrží certifikát potvrzující výsledky, jichž ve svém oboru dosáhli.

Způsobilost

O stáž se mohou ucházet i státní příslušníci jiných zemí EHP, pokud mají trvalé bydliště v České republice.

Provádění

Stáže jsou založené na smlouvě o výkonu stáže, která stanoví minimální standardy pro vzdělávací obsah. Zatím neexistují zvláštní právní předpisy upravující stáže, ale připravují se.

Životní a pracovní podmínky

Stáže jsou dostupné pro studenty, kteří mají trvalé bydliště v České republice a jsou v posledním roce studia na střední či vysoké škole. Stáže jsou placené – minimálně 60 Kč/hod. (2,2 EUR/hod.).

Kde pracovní příležitosti nalézt

Stáže v České republice zajišťuje Fond dalšího vzdělávání, instituce realizující projekt s názvem Stáže pro mladé. Více informací naleznete na internetových stránkách projektu – http://www.stazepromlade.cz/

Financování a podpora

Uchazeči mohou hledat podporu a informace na internetových stránkách programu Stáže pro mladé – http://www.stazepromlade.cz/

Kde pracovní příležitosti inzerovat

Zaměstnavatelé se mohou zaregistrovat na internetových stránkách projektu Stáže pro mladé (www.stazepromlade.cz), kde mohou nabízet stáže a specifikovat požadavky na uchazeče vyplněním formuláře nabídky pozice. Internetové stránky fungují jako běžný internetový portál pro zaměstnavatele a uchazeče o zaměstnání, což znamená, že zaměstnavatelé vytvářejí nabídku pracovní pozice s popisem pozice a požadavky na uchazeče a uchazeči se mohou o pozici ucházet zasláním životopisu a motivačního dopisu. Proces náboru stážisty je velmi podobný procesu náboru běžného zaměstnance.

Financování a podpora

Zaměstnavatelé by se měli obracet na členy projektového týmu přímo na e-mailovou adresu: stazepromladefdv [dot] mpsv [dot] cz (stazepromlade[at]fdv[dot]mpsv[dot]cz) nebo mohou volat na informační linku projektu na čísle + 420 777 492 495.

Právní rámec

V České republice neexistuje formální program učňovství v souladu s duálním systémem, tj. není zde žádný program, jehož součástí je smlouva mezi učněm a zaměstnavatelem, ani sdílená odpovědnost mezi zaměstnavatelem a školou v souvislosti s odbornou přípravou (jak je tomu například v Německu nebo Rakousku). Za vzdělávání a odbornou přípravu odpovídají výlučně školy a osnovy zahrnují velký podíl teorie v porovnání s praktickým vyučováním. Praktické odborné vzdělávání na pracovišti a odborná praxe jsou však povinnou součástí osnov počátečního odborného vzdělávání a přípravy.

Žáci zahajují odborné vzdělávání po ukončení základní školy, tedy zpravidla v 15 letech (po ukončení povinné devítileté školní docházky).

Podle školského zákona se vzdělání poskytované středními školami skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. Praktické vzdělání se poskytuje buď ve školách (např. praktika v laboratořích, školní dílny nebo fiktivní firmy atd.), nebo ve skutečném pracovním prostředí (např. praktické vyučování v podnicích).

Některé prvky duálního systému, zejména rozsah praktického vyučování a jeho kvalita z organizačního, personálního a finančního hlediska, jsou předloženy k provedení do stávajícího systému.

Podniky, které praktické vzdělání poskytují, uzavírají se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání.  Na základě této smlouvy mohou uvedené podniky používat daňové pobídky. Novela zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.) vstoupila v platnost dne 1. ledna 2014.

Novela umožňuje zaměstnavatelům, kteří se účinně zapojují do spolupráce se školami na základě smluv o poskytování praktického vyučování a odborné praxe, provádět odpočet způsobilých výdajů, pokud je nehradí stát nebo zřizovatel školy. Byly provedeny tyto změny:

• maximální odpočitatelná částka u podnikových stipendií byla zvýšena z 2 000 Kč na 5 000 Kč měsíčně pro studenty středních škol a z 5 000 Kč na 10 000 Kč pro studenty institucí vyššího odborného vzdělávání,
• byla zavedena odpočitatelná částka 200 Kč za hodinu praktického vyučování nebo odborné praxe poskytnuté žákovi/studentovi na pracovišti poplatníka,
• byl umožněn další odpočet ve výši 50 % nebo 110 % vstupní ceny majetku, který je pořízen a alespoň zčásti využíván pro účely odborného vzdělávání v závislosti na rozsahu užívání pro vzdělávací účely.

Popis programů

Rozsah praktického vyučování poskytovaného buď na pracovišti, nebo v instituci odborného vzdělávání a přípravy se může v jednotlivých studijních oborech lišit. U středního vzdělání s výučním listem (ISCED 353) tříleté programy zahrnují 30 % všeobecných předmětů, zatímco praktické vyučování představuje alespoň 36–46 % podle studijního oboru a požadovaných pracovních dovedností. Školy mohou podíl praktického vyučování zvýšit ve školních vzdělávacích programech na základě smlouvy se sociálními partner.           

Praktické vyučování se zpravidla poskytuje formou týdenních cyklů – týden teoretické výuky ve škole a týden praktického vyučování na pracovišti, běžná jsou však i jiná schémata. Během tříletého studia se studenti většinou seznámí s různými typy provozů.

U středního vzdělání s maturitní zkouškou – tedy u čtyřletých programů, které obvykle poskytují střední odborné školy (ISCED 354), praktické vyučování představuje 3–37 % výuky. Minimální povinný rozsah odborné praxe, který stanoví rámcový vzdělávací program, jsou čtyři týdny, v řadě studijních programů je však podíl praktického vyučování vyšší (v průměru se jedná o 6–8 týdnů v průběhu programu).  Odborná praxe se poskytuje formou několikatýdenních bloků. Zpravidla se zařazují ke konci školního roku, ale často to závisí na specifikách daného oboru (např. během letních prázdnin u programů týkajících se turistického ruchu nebo zemědělství).

Střední vzdělání s výučním listem (ISCED 353) připravuje absolventy primárně pro trh práce a v České republice se tradičně označuje jako „učňovská příprava“ (V angličtině se často překládá jako „apprenticeship“ (tedy učňovství)). Střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 354), které připravuje absolventy pro trh práce ale také pro studium na vyšších odborných školách, není ve vnitrostátním kontextu vnímáno jako „učňovská příprava“ (např. jeho účastníkům se neříká „učni“, ale „studenti/žáci“ atd.), nicméně do velké míry splňuje definici učňovství a společně se středním vzděláním s výučním listem tvoří relativně konzistentní a dobře zavedený hlavní proud českého středního počátečního odborného vzdělávání a přípravy, kdy oba programy poskytuje jedna instituce „pod jednou střechou“.

Praktické vyučování se zpravidla poskytuje formou týdenních cyklů – týden teoretické výuky ve škole a týden praktického vyučování na pracovišti, běžná jsou však i jiná schémata. Během tříletého studia se studenti většinou seznámí s různými typy provozů.

Způsobilost

Veřejné odborné vzdělávání a příprava se poskytuje zdarma. Pro více informací o přístupu jiných státních příslušníků EHP se obraťte na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Životní a pracovní podmínky

Školský zákon však stanoví právo žáka/studenta na odměnu za produktivní činnost, která přináší příjem subjektu, na jehož pracovišti odborná praxe probíhá. Minimální výše měsíční odměny je 30 % minimální mzdy.

Většina krajských úřadů poskytuje stipendia nebo jiné výhody pro žáky. Cílem je přilákat uchazeče nebo motivovat studenty k tomu, aby v programu zůstali a dokončili jej. Obvyklými předpoklady pro získání stipendia jsou pravidelná školní docházka, vynikající studijní výsledky a dobré chování. Stipendijní programy se mohou v jednotlivých krajích mírně lišit. Student může většinou získat částku v celkové výši zhruba 1 000 EUR za 3 roky studia (měsíční výše závisí na konkrétním ročníku studia).

Kde pracovní příležitosti nalézt

Za nalezení a zajištění praktického vyučování nebo odborné praxe odpovídá ředitel školy. Ředitel zpravidla kontaktuje zástupce podniků v příslušných krajích za účelem navázání spolupráce a zajištění odpovědného a spolehlivého partnera pro školu.

Financování a podpora

Odbory školství krajských úřadů.

Kde pracovní příležitosti inzerovat

Domácí zaměstnavatel se může obrátit přímo na ředitele školy nebo zástupce odboru školství krajského úřadu nebo zástupců krajské hospodářské komory.

Financování a podpora

Dům zahraniční spolupráce (DZS) je příspěvková organizace zřízená a řízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. DZS mimo jiné poskytuje informace a pokyny všem, kteří se zajímají o počáteční odborné vzdělávání a přípravu v České republice. DZS rovněž zastává úlohu národní agentury programu Erasmus+ v České republice.

http://www.naerasmusplus.cz/cz/

Volný pohyb zboží je jedním ze základních kamenů jednotného evropského trhu.

Odstranění vnitrostátních překážek volného pohybu zboží v rámci EU je jednou ze zásad zakotvených ve Smlouvách o EU. V rámci odklonu od tradičního protekcionistického přístupu ruší země EU stále další omezení, aby vytvořily „společný“ neboli jednotný trh. Tento závazek vytvořit evropský obchodní prostor bez hranic vedl k vytvoření většího bohatství a nových pracovních míst a celosvětově upevnil postavení EU jako světového obchodního hráče po boku Spojených států a Japonska.

Přestože se Evropa zavázala odstranit všechny překážky vnitřního obchodu, k harmonizaci všech odvětví hospodářství zatím nedošlo. Evropská unie se rozhodla na evropské úrovni regulovat ta odvětví, která by mohla představovat vyšší riziko pro evropské občany – například farmaceutické nebo stavební výrobky. Na většinu výrobků (považovaných za „méně rizikové“) se vztahuje tzv. zásada vzájemného uznávání, což znamená, že v podstatě každý výrobek legálně vyrobený nebo uvedený na trh v některém z členských států může být volně přepravován a obchodován na vnitřním trhu EU.

Omezení volného pohybu zboží

Smlouva o EU dává členským státům právo stanovit omezení volného pohybu zboží, pokud existuje konkrétní společný zájem, například ochrana životního prostředí, zdraví občanů nebo veřejného pořádku. To například znamená, že pokud vnitrostátní orgány členského státu považují dovoz výrobku za potenciální hrozbu pro veřejné zdraví, veřejnou morálku nebo veřejný pořádek, mohou u výrobku odepřít nebo omezit přístup na trh. Příkladem takových výrobků jsou geneticky modifikované potraviny nebo některé energetické nápoje.

Přestože obecně neplatí žádná omezení pro nákup zboží v jiném členském státě, pokud je určeno pro osobní potřebu, existuje řada evropských omezení pro určité kategorie výrobků, jako je alkohol a tabák.

Volný pohyb kapitálu

Další nezbytnou podmínkou fungování vnitřního trhu je volný pohyb kapitálu. Je jednou ze čtyř základních svobod zaručených právními předpisy EU a představuje základ integrace evropských finančních trhů. Evropané nyní mohou spravovat a investovat své peníze v kterémkoli členském státě EU.

Liberalizace kapitálových trhů představovala zásadní bod v procesu hospodářské a měnové integrace v rámci EU. Šlo o první krok k vytvoření naší Evropské hospodářské a měnové unie (HMU) a společné měny euro.

Výhoda

Zásada volného pohybu kapitálu nejenže zvyšuje účinnost finančních trhů v Unii, ale přináší občanům EU také řadu výhod. Fyzické osoby mohou v EU provádět řadu finančních operací bez větších omezení. Fyzické osoby si mohou bez větších omezení například:

1. snadno otevřít bankovní účet;
2. nakupovat akcie;
3. investovat nebo
4. nakupovat nemovitosti

v jiném členském státě. Evropské společnosti mohou investovat do jiných evropských podniků, vlastnit je a řídit.

Výjimky

Určité výjimky z této zásady platí jak v rámci členských států, tak ve vztahu ke třetím zemím. Týkají se především zdanění, obezřetnostního dohledu, veřejného pořádku, praní špinavých peněz a finančních sankcí schválených v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.

Evropská komise pokračuje v práci na dokončení volného trhu finančních služeb tím, že zavádí nové strategie finanční integrace, aby občanům a podnikům ještě více usnadnila správu jejich peněz v rámci EU.

Dostupnost ubytování a ceny podnájmů se odvíjejí od jejich geografické polohy. Ve větších městech zaplatíte za podnájem daleko více než ve městech menších nebo na venkově.

Ve větších městech je velmi rozšířené pronajímání bytů, kdy cena závisí na velikosti bytu, lokalitě, vybavenosti a také stáří stavby. V Praze jsou ceny několikanásobně vyšší než na zbývajícím území České republiky. Poměrně vysoké ceny začínají být i ve všech krajských městech. Mladí lidé často využívají podnájmů pouze jedné místnosti bytu či domu, hlavně k usnadnění dojíždění za zaměstnáním, školou a snížení nákladů na bydlení (více informací na serveru Spolubydlo).

Další informace z této oblasti získáte na obecních úřadech nebo v realitních kancelářích v místě, kde máte zájem získat ubytování (link na některé z nich naleznete níže v odkazech).

Nájem se platí zpravidla měsíčně a často se skládá záloha ve výši nájemného alespoň za jeden měsíc dopředu. Nabídky na pronájem a prodej naleznete většinou také na specializovaných internetových stránkách. Popřípadě si můžete sami zadat poptávku po ubytování podle vašich požadavků. Využít můžete také inzertní noviny (Avizo, Annonce) nebo sociální sítě.

Pokud chce v České republice zakoupit nemovitost (byt nebo dům) občan jiného státu EU/EHP, musí být držitelem průkazu o povolení k pobytu.

Odkazy:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy.

V místě Vašeho pobytu v ČR Vám poskytnou informace o školách a vzdělávacích zařízeních příslušné Krajské úřady – odbory školství.

Informace o základních školách a předškolních zařízeních můžete získat na odborech školství městských úřadů nebo na obecních úřadech, v místě Vašeho bydliště.

Střední a vysoké školy můžete vyhledat na portále Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Odkazy:

Uplatňování zásady volného pohybu osob, která je jedním ze základních kamenů evropské integrace, znamenalo zavedení řady praktických pravidel, která mají zajistit, aby občané mohli volně a snadno cestovat do kteréhokoli členského státu Evropské unie. Cestování autem po EU je nyní mnohem jednodušší. Evropská komise stanovila řadu společných nařízení upravujících vzájemné uznávání řidičských průkazů, platnost pojištění vozidel a možnost registrace vozidla v hostitelské zemi.

Váš řidičský průkaz v EU

EU zavedla harmonizovaný model řidičského průkazu a další minimální požadavky na jeho získání. To by mělo přispět k tomu, aby se nebezpeční řidiči nedostali na evropské silnice – ať už skládají řidičské zkoušky kdekoli.

Od 19. ledna 2013 mají všechny řidičské průkazy vydávané v zemích EU stejný vzhled. Jsou vytištěny na plastové kartě, která má velikost a tvar kreditní karty.

Byla zavedena harmonizovaná správní doba platnosti řidičského průkazu, která se u motocyklů a osobních automobilů pohybuje mezi 10 a 15 lety. Úřady tak budou moci řidičské průkazy pravidelně aktualizovat a přidávat do nich nové bezpečnostní prvky, které ztíží jejich padělání nebo pozměňování, takže řidiči bez oprávnění nebo řidiči se zákazem řízení budou mít větší problém oklamat úřady ve své zemi i jinde v EU.

Nový evropský řidičský průkaz také chrání zranitelné účastníky silničního provozu zavedením postupného přístupu u motocyklů a dalších jednostopých vozidel. Systém „postupného přístupu“ znamená, že řidiči budou potřebovat zkušenosti s méně výkonným motocyklem, než budou moci přejít na větší stroje. Samostatnou kategorii, označenou AM, budou tvořit mopedy.

O řidičský průkaz musíte požádat v zemi, kde se obvykle nebo pravidelně zdržujete. Obecně platí, že se jedná o zemi, ve které žijete alespoň 185 dní v kalendářním roce z důvodu osobních nebo pracovních vazeb.

Pokud máte osobní či pracovní vazby ve dvou nebo více zemích EU, je místem vašeho obvyklého bydliště místo, kde máte osobní vazby, pokud se tam pravidelně vracíte. Poslední podmínku nemusíte splňovat, pokud žijete v zemi EU za účelem plnění pracovního úkolu na dobu určitou.

Pokud se přestěhujete do jiné země EU kvůli vysoké škole, vaše obvyklé bydliště se nemění. O řidičský průkaz však můžete požádat v hostitelské zemi, pokud prokážete, že v ní již studujete alespoň 6 měsíců.

Registrace vozidla v hostitelské zemi

Pokud se natrvalo přestěhujete do jiné země EU a vezmete si s sebou vozidlo, měli byste ho v nové zemi zaregistrovat a platit zde daně v oblasti osobních vozidel.

Neexistují žádná společná pravidla EU pro registraci vozidel a související daně. Některé země mají pravidla pro osvobození od daně při registraci vozidla, pokud se s vozem trvale stěhujete z jedné země do druhé.

Chcete-li využít osvobození od daně, musíte si ověřit lhůty a podmínky platné v zemi, do které se chcete přestěhovat.

Přesná pravidla a lhůty si ověřte u vnitrostátních orgánů: https://europa.eu/youreurope/citizens/vehicles/registration/registration-abroad/index_cs.htm.

Pojištění vozidel

Občané EU si mohou vozidlo pojistit v kterékoli zemi EU, pokud má vybraná pojišťovna licenci hostitelského vnitrostátního orgánu k vydávání příslušných pojistných smluv. Společnost se sídlem v jiném členském státě je oprávněna prodat pojistku povinného ručení pouze za splnění určitých podmínek. Pojištění platí v celé Unii bez ohledu na to, kde došlo k nehodě.

Daňový systém

Daň z přidané hodnoty (DPH) z motorových vozidel se obvykle platí v zemi, kde byl vůz zakoupen, ačkoli za určitých podmínek se DPH platí v cílové zemi.

Více informací o pravidlech, která platí v případě, že je vozidlo pořízeno v jednom členském státě EU a je určeno k registraci v jiném členském státě EU, naleznete na tomto odkazu https://europa.eu/youreurope/citizens/vehicles/registration/taxes-abroad/index_cs.htm.

Pokud jste občanem některé z členských zemí EU/EHP nebo Švýcarska a přicházíte do České republiky, vyřiďte si na jejím území následující:

Registraci k pobytu:

Bude-li Váš předpokládaný pobyt na území České republiky delší než 30 dní, je Vaší povinností pobyt ohlásit na odboru cizinecké policie dle místa Vašeho pobytu v ČR, a to do 30 dnů od vstupu do země.

Povolení k pobytu:

Pokud přicházíte na dobu delší než 3 měsíce, můžete požádat o povolení k přechodnému pobytu na regionálním pracovišti Ministerstva vnitra ČR (Odbor azylové a migrační politiky – OAMP).

 Mějte připraveny následující dokumenty:

• platný cestovní doklad (tj. i průkaz totožnosti občana EU)
• doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium
• 1 fotografie
• doklad o zdravotním pojištění (nevyžaduje se, je-li účelem pobytu zaměstnání, podnikání nebo jiná výdělečná činnost)
• doklad o zajištění ubytování na území ČR

Důvodem k pobytu podle směrnic EK jsou:

• práce
• studium
• ekonomická aktivita
• příslušnost k rodině

I když nepotřebujete povolení k pobytu (doba pobytu kratší než 3 měsíce), doporučujeme zaregistrovat se u cizinecké policie. Některé instituce zejména bankovní a daňové to mohou požadovat.

Odkazy:

Před odjezdem do České republiky se přesvědčte o tom, že máte:

• zajištěno (dočasné) ubytování
• dostatek peněz na první měsíc pobytu
• správné doklady:
  • platný cestovní doklad
  • Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jiný doklad o zdravotním
     pojištění

formulář U1 (E301), resp. U2 (E303) - Evropské formuláře pro koordinaci dávek v nezaměstnanosti

• všeobecné znalosti o České republice

Po příjezdu do České republiky:

• zaregistrujte se na obecním úřadě v místě bydliště
• vyřiďte si registraci na cizinecké policii nebo následné povolení k pobytu na regionálním pracovišti Ministerstva vnitra ČR
• přihlaste se ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění a daňové povinnosti
• otevřete si bankovní účet

Odkazy:

Kvalita práce a zaměstnání – zásadní otázka s vysokým hospodářským a humanitárním dopadem

Dobré pracovní podmínky jsou důležité pro dobré životní podmínky evropských pracovníků. Tyto podmínky

• přispívají k fyzickému a psychickému zdraví Evropanů a
• přispívají k hospodářské výkonnosti EU.

Z humanitárního hlediska má kvalita pracovního prostředí velký vliv na celkovou pracovní a životní spokojenost evropských pracovníků.

Z hospodářského hlediska jsou kvalitní pracovní podmínky hnací silou hospodářského růstu a základem konkurenceschopnosti Evropské unie. Vysoká úroveň pracovní spokojenosti je důležitým faktorem pro dosažení vysoké produktivity hospodářství EU.

Pro Evropskou unii je proto zásadní podporovat vytváření a zachovávání udržitelného a příjemného pracovního prostředí, které podporuje zdraví a pohodu evropských zaměstnanců a vytváří správnou rovnováhu mezi pracovní a mimopracovní dobou.

Zlepšení pracovních podmínek v Evropě: důležitý cíl Evropské unie

Zajištění příznivých pracovních podmínek pro evropské občany je pro EU prioritou. Evropská unie proto spolupracuje s vnitrostátními vládami na zajištění příjemného a bezpečného pracovního prostředí. Podpora členským státům je poskytována prostřednictvím:

• výměny zkušeností mezi různými zeměmi a společných akcí,
• stanovení minimálních požadavků na pracovní podmínky a bezpečnost a ochranu zdraví při práci, které se budou uplatňovat v celé Evropské unii.

Kritéria kvality práce a zaměstnání

Pro dosažení udržitelných pracovních podmínek je důležité stanovit hlavní charakteristiky příznivého pracovního prostředí, a tím i kritéria kvality pracovních podmínek.

Jak její název napovídá, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) v Dublinu je agenturou EU, která poskytuje informace, poradenství a odborné znalosti o životních a pracovních podmínkách. Tato agentura stanovila několik kritérií kvality pracovních míst a zaměstnání, mezi něž patří:

• zdraví a pohoda na pracovišti – jde o zásadní kritérium, protože dobré pracovní podmínky předpokládají prevenci zdravotních problémů na pracovišti, snižují vystavení rizikům a zlepšují organizaci práce,
• sladění pracovního a mimopracovního života – občané by měli mít možnost najít rovnováhu mezi časem stráveným v práci a volným časem,
• rozvoj dovedností – kvalitní práce je taková, která poskytuje možnosti vzdělávání, zdokonalování a kariérní příležitosti.

Práce nadace Eurofound přispívá k plánování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek v Evropě.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Evropská komise v členských státech EU podniká širokou škálu činností na podporu zdravého pracovního prostředí. Mimo jiné vypracovala strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2021–2027. Tato strategie byla vytvořena za pomoci vnitrostátních orgánů, sociálních partnerů a nevládních organizací. Zabývá se měnícími se potřebami v oblasti ochrany pracovníků, které přináší digitální a ekologická transformace, nové formy práce a pandemie COVID-19. Současně se tento rámec bude i nadále zabývat tradičními riziky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jako jsou rizika pracovních úrazů nebo vystavení nebezpečným chemickým látkám.

Cílem politiky společenství v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je dlouhodobé zlepšování životních podmínek pracovníků v EU. Zohledňuje fyzický, morální a sociální rozměr pracovních podmínek, jakož i nové výzvy, které přineslo rozšíření Evropské unie o země střední a východní Evropy. Ke zlepšení situace pracovníků v těchto zemích významně přispělo zavedení norem EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zlepšení pracovních podmínek stanovením minimálních požadavků společných pro všechny země EU

Zlepšení životních a pracovních podmínek v členských státech EU do značné míry závisí na zavedení společných pracovních norem. Pracovní právo a předpisy EU stanovily minimální požadavky na udržitelné pracovní prostředí a nyní se uplatňují ve všech členských státech. Zlepšení těchto norem posílilo práva pracovníků a je jedním z hlavních úspěchů sociální politiky EU.

Význam transparentnosti a vzájemného uznávání diplomů jako zásadního doplňku volného pohybu pracovníků

Možnost uznání kvalifikace a pracovních kompetencí může při rozhodování o nástupu do zaměstnání v jiné zemi EU hrát zásadní roli. Je proto nutné vytvořit evropský systém, který zaručí vzájemné uznávání odborných kompetencí v různých členských státech. Pouze takový systém zajistí, že se neuznávání odborných kvalifikací nestane překážkou volného pohybu pracovníků v rámci EU.

Hlavní zásady uznávání odborných kvalifikací v EU

Základní zásadou je, že každý občan EU by měl mít možnost svobodně vykonávat své povolání v kterémkoli členském státě. Praktickému uplatňování této zásady bohužel často brání vnitrostátní požadavky na přístup k určitým profesím v hostitelské zemi.

Za účelem překonání těchto rozdílů zavedla EU systém uznávání odborných kvalifikací. V rámci tohoto systému se rozlišuje mezi regulovanými povoláními (povoláními, pro jejichž výkon je ze zákona vyžadována určitá kvalifikace) a povoláními, která nejsou v hostitelském členském státě právně regulována.

Kroky k transparentnosti kvalifikací v Evropě

Evropská unie podnikla důležité kroky k dosažení transparentnosti kvalifikací v Evropě:

• Zvýšená spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy se záměrem spojit všechny nástroje pro transparentnost osvědčení a diplomů do jediného, uživatelsky přívětivého nástroje. Patří sem například životopis Europass nebo školení Europass.
• Rozvoj konkrétních opatření v oblasti uznávání a kvality odborného vzdělávání a přípravy.

Překonání rozdílů v systémech vzdělávání a odborné přípravy po celé EU

Mezi systémy vzdělávání a odborné přípravy v členských státech EU stále existují značné rozdíly. Poslední rozšíření EU o země s různými vzdělávacími tradicemi tuto různorodost ještě zvýšilo. Z toho vyplývá potřeba stanovit společná pravidla, která zaručí uznávání kompetencí.

K překonání této různorodosti vnitrostátních kvalifikačních standardů, vzdělávacích metod a vzdělávacích struktur navrhla Evropská komise řadu nástrojů, jejichž cílem je zajistit lepší transparentnost a uznávání kvalifikací pro akademické i profesní účely.

1. Evropský rámec kvalifikací

Evropský rámec kvalifikací je klíčovou prioritou Evropské komise v procesu uznávání odborných kompetencí. Hlavním cílem rámce je vytvořit vazby mezi různými vnitrostátními systémy kvalifikací a zaručit hladký přenos a uznávání diplomů.

2. Síť národních informačních středisek pro akademické uznávání (síť NARIC)

Síť národních informačních středisek pro akademické uznávání byla založena v roce 1984 z podnětu Evropské komise. Střediska sítě NARIC poskytují poradenství ohledně akademického uznávání studijních pobytů v zahraničí. Tato střediska, která se nacházejí ve všech členských státech EU i v zemích Evropského hospodářského prostoru, hrají zásadní roli v procesu uznávání kvalifikací v EU.

3. Evropský kreditní systém pro vysokoškolské vzdělávání (ECTS)

Cílem Evropského kreditního systému pro vysokoškolské vzdělávání je usnadnit uznávání doby studia v zahraničí. Systém byl zaveden v roce 1989 a funguje tak, že popisuje vzdělávací program a přiřazuje jeho složkám kredity. Je klíčovým doplňkem vysoce uznávaného programu mobility studentů Erasmus.

4. Europass

Europass je nástrojem pro zajištění transparentnosti odborných dovedností. Skládá se z pěti standardizovaných dokumentů:

• životopisu,
• funkce pro sestavování průvodních dopisů,
• dodatku k osvědčení,
• dodatku k diplomu a
• dokumentu „Europass mobilita“.

Díky systému Europass jsou dovednosti a kvalifikace v různých částech Evropy jasně a snadno srozumitelné. Ve všech zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru byla zřízena národní centra Europassu, která jsou hlavními kontaktními místy pro zájemce o informace o systému Europass.

Zaměstnancem se může stát osoba, která dosáhne 15 let věku a ukončila povinnou školní docházku. V posledních letech se výrazně zvyšuje počet pracovních poměrů na dobu určitou. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou nesmí přesáhnout 3 roky, přičemž může být opakována nejvýše dvakrát. Nejběžnějším druhem pracovního poměru je poměr na tzv. plný úvazek a částečný úvazek.

V rámci pracovního poměru můžeme rozlišovat různé druhy zaměstnávání:

Sezónní práce, brigády

Pracovní poměr uzavřený na krátké období, v atypické podobě pracovního poměru (různé příležitostné, jednorázové, nepravidelné práce, práce malého rozsahu apod.) Jedná se o práce často zprostředkované personálními agenturami specializovanými na brigády.

Dobrovolná práce

Dobrovolnou službu může vykonávat osoba starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území ČR, a starší 18 let, jde-li o výkon služby v zahraničí. Horní věková hranice není omezena.  Dobrovolník vykonává dobrovolnickou službu na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací.

Agenturní zaměstnávání

Agenturní zaměstnanec je v pracovněprávním vztahu k agentuře, která jej dočasně přiděluje k výkonu práce u svého klienta – uživatele. Zaměstnanec musí být k agentuře v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy nebo s ní musí uzavřít dohodu o pracovní činnosti. Agentura práce nemůže téhož zaměstnance dočasně přidělit ke stejnému uživateli zásadně na více než 12 kalendářních měsíců. To neplatí, pokud o to agenturu požádá zaměstnanec nebo jde-li o zástup za mateřskou nebo rodičovskou dovolenou. Agentura práce nemůže dočasně přidělit k uživateli zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta, modrá karta, povolení k zaměstnání nebo pokud je osobou se zdravotním postižením.

Existují rovněž dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to Dohoda o provedení práce a Dohoda o pracovní činnosti.

Dohodu o provedení práce lze uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce nepřesáhne 300 hodin v kalendářním roce. Dohodu o provedení práce je možné použít jen na uzavřený a ucelený pracovní úkol. Naopak dohodu o pracovní činnosti lze sjednat i na práci vymezenou druhově. Musí být vždy sepsána písemně.

Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel uzavřít, i když předpokládaný rozsah práce bude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin a přitom nesmí stanovená pracovní doba překročit hranici 40 hodin týdně, na dohodu o pracovní činnosti můžete tedy odpracovat maximálně 20 hodin týdně. Jedná se o činnost, která má opakující se charakter (např. úklid). Dohoda musí být vždy sepsána písemně.

Odkazy:

Pracovní poměr může vzniknout pouze se souhlasem zaměstnavatele (fyzické či právnické osoby) a zaměstnance (fyzické osoby), a to i v případě založení pracovního poměru jmenováním, tedy právním jednáním jednostranným. Podmínkou platnosti jmenování je však souhlas zaměstnance s takovým jednostranným jednáním. Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s právy a povinnostmi.

Nezbytné náležitosti pracovní smlouvy:

• druh práce – funkce, činnost
• místo výkonu práce – obec a organizační jednotka nebo jinak určené místo
• den nástupu – nejčastěji označen konkrétním kalendářním dnem

Smlouva musí být vždy uzavřena písemně, jedno vyhotovení musí dostat zaměstnanec a druhé si ponechává zaměstnavatel. Pokud nejsou ve smlouvě obsažena práva a povinnosti, musí být zaměstnanec do jednoho měsíce od nástupu do zaměstnání písemně informován. Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka, o které se zaměstnavatel do týdne nedozví, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Obsah práv a povinností:

• jméno a příjmení zaměstnance
• název a sídlo zaměstnavatele
• bližší označení druhu a místa výkonu práce
• délka dovolené – zákonem stanovena na nejméně 4 týdny
• délka výpovědní doby – výpovědní lhůta činí nejméně 2 měsíce, není-li stanoveno jinak
• týdenní pracovní doba a její rozvržení – základní pracovní doba činí 40 hodin týdně
• údaje o mzdě, platu a způsobu odměňování (frekvence, termín, místo a způsob výplaty)
• údaje o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky
• obeznámení s pracovním řádem a s právními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• seznámení se s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy

Pracovní poměr vzniká dnem, kdy byl sjednán v pracovní smlouvě nástup do práce.
Sjednaný obsah pracovní smlouvy lze změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Tato změna musí být vždy v písemné podobě. Pracovní poměr může být ukončen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. Vždy po splnění zákonných podmínek.

Odkazy:

Pracovní podmínky pro ženy:

• Ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství; Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou zakázány ženám, které kojí, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.
• Těhotným ženám a rodičům, kteří pečují o dítě do 1 roku věku, nemůže být nařízena práce přesčas.
• Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnankyni, která kojí své dítě, kromě přestávky v práci, také zvláštní přestávky ke kojení. Těhotná žena může být zaměstnána do doby nejdéle 6 týdnů před plánovaným porodem.
• Těhotné zaměstnankyně a rodiče pečující o děti do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost. Mají také právo požádat o úpravu pracovní doby a zaměstnavatel by jim měl vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
• Bližší podmínky upravuje zákoník práce.

Pracovní podmínky mladistvých

• Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči.: je zakázána práce přesčas, práce v noci (s výjimkou noční práce nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání), práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.
• Zaměstnancem se může stát osoba, která dosáhne 15 let věku a ukončila povinnou školní docházku. 
• Stanovená týdenní pracovní doba u mladistvého (15-18 let) nesmí přesáhnout 40hodin a délka jedné směny nesmí překročit 8hodin. 
• O výkonu činnosti dítěte rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce ČR.

Osoby se zdravotním postižením:

• Fyzickým osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.
• Jsou definovány jako osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třech stupních nebo jako osoba zdravotně znevýhodněná. 
• Mají právo např, na pracovní rehabilitaci, chráněné pracovní místo; pokud je zaměstnavatel zaměstná, může požádat o určité příspěvky podle Zákona o zaměstnanosti.

Odkazy:

Živnostenské podnikání představuje specifickou oblast podnikání v oblasti výroby, obchodu a poskytování služeb. Živností se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a
za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Provozovat živnost, lze pouze
na základě živnostenského oprávnění.

Osoba, která chce začít podnikat, je povinna ohlásit své rozhodnutí kterémukoli živnostenskému úřadu, kde musí získat živnostenské oprávnění (výpis z živnostenského rejstříku), který je vyžadován i při registraci na finančním úřadě a při dalších příležitostech (registrace ve velkoobchodech, založení bankovního účtu apod.). Zhruba během jednoho týdne od doložení všech potřebných dokumentů budete mít hotový výpis ze živnostenského rejstříku, přidělené osmimístné identifikační číslo (IČ, IČO) a datovou schránku.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ŽIVNOSTI

Všeobecné podmínky:

• bezúhonnost a plná svéprávnost, resp. souhlas zákonného zástupce nezletilého a přivolení soudu pro nezletilé.

Zvláštní podmínky: odborná způsobilost (vzdělání nebo praxe v určitém oboru) nutná pro řemeslné a vázané živnosti a pro koncese

Jednotným registračním formulářem může osoba provést najednou všechny potřebné i volitelné registrace a ohlášení, tedy zahájení živnosti, registraci k dani z příjmu i oznámení zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení. Zároveň může provést i registraci k silniční dani, DPH nebo dani z příjmů za zaměstnance, podle toho, co bude potřebovat. Výpis z rejstříku trestů už zájemce nepotřebuje, úřad si jej zajistí sám. Pokud osoba neprovede registrace a ohlášení pomocí “Jednotného registračního formuláře”, musí to udělat jednotlivě na příslušných úřadech a pojišťovnách. Za vydání živnostenského listu je každý povinen zaplatit správní poplatek, ten musí být zaplacen před podáním ohlášení živnosti.

Náležitosti ohlášení živnosti upravuje živnostenský zákon, a to jak pro občany ČR, tak pro zahraniční osoby. 

OSVČ odvádí pravidelně zálohy na sociální pojištění a zdravotní pojištění. Nemocenské pojištění je dobrovolné.

Minimální měsíční zálohy na zdravotní a sociální pojištění v roce 2023 jsou:

• zdravotní pojištění:                2.722 Kč
• sociální pojištění:                   2.944 Kč
• nemocenské pojištění:          168 Kč

Existují tři typy živností ohlašovacích: volné, vázané a řemeslné, a živnosti koncesované.

Odkazy:

Minimální mzda

Výše této mzdy je nejnižší možnou hranicí ohodnocení od zaměstnavatele. Minimální mzda je stanovena jak při hodinovém ohodnocení, tak při ohodnocení měsíčním tarifem. Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti). Nerozlišuje se, jestli se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou nebo o souběžné pracovní poměry.

Výše této částky je upravena zákoníkem práce a může se měnit každý rok s ohledem na vývoj ekonomické situace. Momentální výše minimální mzdy je 17. 300 CZK hrubého, respektive 103, 80 CZK/hod. (platné od 1.1.2023).

Hrubá a čistá mzda

Každý zaměstnanec ze své hrubé mzdy musí odvádět srážky (více informací o srážkách ze mzdy v kapitole „Daně a pracovní náklady“). Tyto srážky tvoří jednak pojistné na zdravotní a sociální pojištění a dále daň z příjmu, což je záloha na daň z příjmu s tím, že na konci roku se provede daňové zúčtování. Po odečtení těchto srážek zbývá částka, které se říká čistá mzda. Kromě toho zaměstnanci mohou být ze mzdy sráženy i další individuální srážky jako například splácení půjčky, spoření apod.

Jestliže zaměstnanec po určitou dobu nevykonává práci z důvodu, které vymezuje zákoník práce a je například na dovolené či v pracovní neschopnosti, nepřísluší mu běžná mzda, ale tzv. náhrada mzdy. V některých případech náhrada mzdy odpovídá průměrné čisté mzdě zaměstnance, v jiných případech je nižší nebo se vyplácí jen po určitý počet dnů.

Způsoby výplaty mezd

Mzda se nejčastěji vyplácí ve stanoveném výplatním termínu převodem na bankovní účet nebo zaměstnanci v hotovosti. Mzda je splatná po vykonané práci, nejdéle během následujícího kalendářního měsíce. Existuje i forma předem dohodnutých záloh, které mohou být zaměstnanci vyplaceny ještě před výplatním termínem. 

Mzda může být vyplácena i v cizí měně, pokud existuje daný přepočet stanovený Českou národní bankou.

Při měsíčním vyúčtování mzdy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě byla mzda vypočtena.

Odkazy:

Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně.

Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců:

1. Pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
2. s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
3. s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

Délka směny v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout 8 hodin u zaměstnance mladšího než 18 let. Délka stanovené týdenní pracovní doby ve více pracovněprávních vztazích zaměstnance mladšího než 18 let nesmí ve svém souhrnu přesáhnout 40 hodin týdně.

V ČR je pracovní doba 40 hodin týdně obvykle rozdělena na osmihodinovou pracovní dobu do pěti pracovních dnů. Přestávka na oběd se do pracovní doby nezapočítává. Všeobecně se pracovní doba ve státních institucích a soukromých firmách liší.
V ČR mívají větší podniky kolektivní smlouvy, které vybrané pracovní podmínky mohou upravovat, např. pracovní dobu, placení přesčasů, náhradní pracovní volna, různé příspěvky na dovolené, na důchod, zřizují podnikové mateřské školky, sjednávají lepší bezpečnostní podmínky atd.

Dovolená na zotavenou

V ČR je základní výměr dovolené čtyři týdny ročně. Prodloužení dovolené může stanovit kolektivní smlouva. Samozřejmě se může stát, že nebudete u jednoho zaměstnavatele pracovat celý rok. Pokud ale bude Váš pracovní poměr delší než 60 dní, máte nárok na určitou část dovolené.

Odkazy:

Některé skupiny zaměstnanců mají nárok na dovolenou v délce 5 týdnů (zaměstnanci veřejné správy, samosprávy, příspěvkových organizací) či 8 týdnů (pedagogičtí a akademičtí pracovníci). 

Právo na čerpání dovolené vzniká na základě přepočtu týdenní pracovní doby zaměstnance na hodiny, která se vynásobí roční výměrou dovolené. Pokud má tedy zaměstnanec nárok na 4 týdny dovolené, vzniká mu v přepočtu nárok na 160 hodin. Ten, kdo bude pracovat jen část roku, bude mít nárok na poměrnou část dovolené.

Období čerpání dovolené určuje zaměstnavatel po dohodě s odborovým svazem, popř. zaměstnancem. Zaměstnanec má právo čerpat alespoň 2 týdny v celku. 

Další typy dovolené a pracovního volna:

Mateřská dovolená – V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. V případě, že má matka odpracováno aspoň 270 dní v posledních dvou letech, naleží jí tzv. peněžitá pomoc v mateřství, která se vyplácí nejméně 6 týdnů před porodem (nejdříve 8 týdnů před porodem) do půl roku věku dítěte.

Otcovská dovolená (otcovská poporodní péče) - náleží otci, pokud je uveden v rodném listě, nebo pojištěnci (muž či žena), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Rodiče nemusí být sezdaní. Jedná se
o 14 dnů v souvislosti s péči o novorozené dítě. Otcovská náleží, jen nastal-li nástup na otcovskou v období šesti týdnů ode dne narození dítěte nebo jeho převzetí do péče. Den nástupu si určí každý sám podle potřeby.

Rodičovská dovolená – na žádost se poskytuje matce či otci po skončení mateřské dovolené nebo při převzetí dítěte do péče maximálně do 4 let věku dítěte. Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout tuto dovolenou, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne 3 let.

Dodatková dovolená – 1 týden dovolené navíc za rok náleží zaměstnancům při výkonu prací zvlášť obtížných nebo zdraví škodlivých

Volno za účelem účasti na školení nebo jiných formách přípravy nebo studia k prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce a zaměstnanci za tuto dobu prohlubování kvalifikace přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu
ve výši průměrného výdělku.

Státní svátky

Práce ve svátek záleží na zajištění činnosti jednotlivých organizací, firem. V případě práce ve sváteční den vám náleží příplatek dle zákona.

Státní svátky a pracovní volno v roce 2023:

1. leden - Den obnovy samostatného českého státu, Nový rok

7. duben  - Velký pátek

10. duben -  Velikonoční pondělí

1. květen - Svátek práce

8. květen - Den vítězství

5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

6. červenec - Den upálení mistra Jana Husa

28. září - Den české státnosti

28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu

17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii

24. prosinec - Štědrý den

25. prosinec - 1. svátek vánoční

26. prosinec - 2. svátek vánoční 

Odkazy:

Ukončit pracovní poměr v ČR lze ze strany zaměstnavatele nebo zaměstnance několika způsoby:

Dohodou – mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemně k určitému dni

Výpovědí – písemně ze strany zaměstnavatele (s uvedením důvodů daných zákonem) nebo zaměstnance (i bez udání důvodu)

Okamžitým zrušením – ze strany zaměstnance, zaměstnavatele. Zaměstnavatel může se zaměstnancem vyjímečně ukončit okamžitě pracovní poměr, např. z důvodu hrubého porušení předpisů. Zaměstnanec může pracovní poměr ukončit okamžitě např. ze zdravotních důvodů (více v §55 zákoníku práce).

Zrušením ve zkušební době – ze strany zaměstnavatele nebo zaměstnance i bez uvedení důvodu

Uplynutím sjednané doby při práci sjednané na dobu určitou

Úmrtím zaměstnance

Český důchodový systém se skládá ze dvou částí: z povinného základního důchodového pojištění a dobrovolného doplňkového penzijního připojištění.

O nároku na důchod, jeho výši a výplatě rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení.

Všechny typy důchodů se skládají ze základní výměry, jež je jednotná a procentní výměry, která se stanovuje dle doby pojištění. Splňujete-li současně podmínky na více důchodů, vyplácí se jen jeden důchod, a to ten nejvyšší.

Druhy důchodů:

Starobní důchod – nárok má každý, kdo dosáhne důchodového věku a splní požadovanou dobu pojištění. U žen je důchodový věk snížen podle počtu vychovaných dětí (neplatí u žen narozených po roce 1971).

Předčasný starobní důchod – podmínkou nároku je splnění potřebné doby důchodového pojištění a dosažení věku 60 let. 

Invalidní důchod – lze přiznat na základě posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) a pouze v případě, že se pojištěnec 1) stal invalidním a získal potřebnou dobu pojištění nebo 2) stal invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Invalidní důchodci mohou mít za určitých podmínek příjmy z výdělečné činnosti.

Vdovský a vdovecký důchod – mají nárok manželé, pokud byl zemřelý poživatelem důchodu nebo splnil potřebné doby nároku na plný starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu.

Sirotčí důchod – na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě zemřel-li jeho rodič (popř. osvojitel), nebo osoba, která dítě převzala do péče a současně 1) byl zemřelý ke dni smrti poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečně invalidního důchodu, nebo 2) splňoval ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod anebo 3) zemřel-li následkem pracovního úrazu.

Odkazy:

Odborové orgány mají právo účastnit se pracovněprávních vztahů včetně kolektivního vyjednávání za podmínek stanovených zákonem. Vznik odborových orgánů závisí hlavně na iniciativách v rámci podniků. Základní odborové organizace působí u jednotlivých zaměstnavatelů nebo mohou sdružovat členy odborů od více zaměstnavatelů působících v daném regionu. Členství v odborových orgánech je dobrovolné, lze z nich kdykoli vystoupit.

Cílem odborových organizací je především uzavírat kolektivní smlouvy, které upravují zejména pracovní a mzdové podmínky všech zaměstnanců se zaměstnavatelem.
Zaměstnavatel například informuje příslušný odborový orgán o vývoji mezd a platů, ekonomické situaci zaměstnavatele, změnách organizace práce, systému hodnocení a odměňování zaměstnanců, systému školení a vzdělávání zaměstnanců, opatřeních ke zlepšení hygieny a bezpečnosti práce.

Pokud neexistuje příslušný odborový orgán, může vzniknout rada zaměstnanců nebo zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Inspektorát práce

Státní úřad inspekce práce a osm oblastních inspektorátů práce jsou orgány státní správy, jejichž hlavním úkolem je kontrola dodržováni povinností plynoucích z pracovněprávních předpisů včetně předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. V odůvodněných případech mohou orgány inspekce práce ukládat pokuty za spáchání přestupku nebo správního deliktu. Státní úřad inspekce práce (dále jen „úřad“) je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí. Kromě kontrol patří k základním úkolům úřadu i inspektorátů poradenská, konzultační a osvětová činnost. Činnost úřadu a inspektorátů se řídí zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Hlavním cílem práce úřadu a inspektorátů je a musí být nikoliv represe, ale prevence, tedy snaha o předcházení negativním jevům – pracovním úrazům, nemocem z povolání a haváriím technických zařízení – a snaha o co nejlepší přípravu na zdolávání následků takových dějů, pokud k nim dojde.

Úřad práce

Kontrolní pravomoci Úřadu práce jsou zakotveny v Zákoně o zaměstnanosti a v normách upravujících výkon finanční kontroly. Pro veřejnost se tato činnost vztahuje na kontrolu dodržování Zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a Zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Odkazy:

Pracovní spory

Spory mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o nároky z pracovního poměru projednávají a rozhodují soudy.

V případě, že zaměstnanec pocítí, že zaměstnavatel nějakým způsobem nedodržuje zákoník práce, může se obrátit na oblastní inspektorát práce příslušný místu působiště zaměstnavatele. Inspektoráty práce mají pravomoc nezákonné chování i pokutovat.

Státní úřad inspekce práce

Kolářská 451/13
746 01 Opava

tel. +420 950 179 101

Stávky

Stávky jsou většinou organizovány odborovými organizacemi z důvodu vyjednávání se zaměstnavatelem. Většinou jsou tyto stávky brány formou výstražnou, kdy zaměstnanci požadují ústupek na straně zaměstnavatele. Důsledky těchto stávek vyplývají z okolností a také z přístupu zaměstnavatele. V době účasti na stávce nepřísluší účastníku stávky mzda ani náhrada mzdy. Účast na stávce se posuzuje jako omluvená nepřítomnost v práci, a to až do doby, než by případně nabylo právní moci rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky.

Pojem odborné vzdělávání a příprava se vztahuje na praktické činnosti a kurzy související s určitým povoláním nebo profesí, jejichž cílem je připravit účastníky na jejich budoucí povolání. Odborná příprava je základním prostředkem k dosažení profesního uznání a zvýšení šancí na získání zaměstnání. Je proto nezbytné, aby systémy odborné přípravy v Evropě odpovídaly potřebám občanů a trhu práce, a usnadnily tak přístup k zaměstnání.

Odborné vzdělávání a příprava jsou důležitou součástí politiky EU již od samého vzniku Evropského společenství. Jsou také klíčovým prvkem takzvané Lisabonské strategie EU, jejímž cílem je přeměnit Evropu v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější společnost na světě založenou na znalostech. V roce 2002 Evropská rada potvrdila tuto zásadní roli a stanovila další ambiciózní cíl – do roku 2010 zajistit evropskému vzdělávání a odborné přípravě celosvětové renomé, a to podporou řady iniciativ světové úrovně, zejména posílením spolupráce v oblasti odborné přípravy.

Dne 24. listopadu 2020 přijala Rada Evropské unie doporučení o odborném vzdělávání a přípravě pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost.

Doporučení definuje klíčové zásady pro zajištění toho, aby odborné vzdělávání a příprava byly pružné, aby se rychle přizpůsobovaly potřebám trhu práce a poskytovaly kvalitní vzdělávací příležitosti mladým lidem i dospělým.

Klade velký důraz na větší flexibilitu odborného vzdělávání a přípravy, posílení možností učení se prací, učňovskou přípravu a lepší zajišťování kvality.

Doporučení rovněž nahrazuje doporučení EQAVET – evropský referenční rámec pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – a obsahuje aktualizovaný rámec EQAVET s ukazateli kvality a deskriptory. Zrušuje předchozí doporučení ECVET.

Na podporu těchto reforem Komise podporuje centra excelence odborného vzdělávání, která sdružují místní partnery za účelem rozvoje „ekosystémů dovedností“. Ekosystémy dovedností přispějí k regionálnímu, hospodářskému a sociálnímu rozvoji, inovacím a strategiím pro inteligentní specializaci.

Erasmus+

Erasmus+ je program EU na podporu vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu v Evropě.

Jeho rozpočet se odhaduje na 26,2 miliardy EUR. To je téměř dvojnásobek finančních prostředků ve srovnání s předchozím programem (2014–2020).

Program na období 2021–2027 klade velký důraz na sociální začleňování, ekologickou a digitální transformaci a podporu účasti mladých lidí na demokratickém životě.

Podporuje priority a činnosti stanovené v Evropském prostoru vzdělávání, akčním plánu digitálního vzdělávání a Evropské agendě dovedností. Program také

• podporuje evropský pilíř sociálních práv,
• zavádí strategii EU pro mládež na období 2019–2027,
• rozvíjí evropský rozměr sportu.

Kdo se může zapojit? Více informací naleznete zde.

Vzdělávání dospělých a celoživotní učení v Evropě

Celoživotní učení je proces, který zahrnuje všechny formy vzdělávání – formální, informální i neformální – a trvá od předškolního období až do odchodu do důchodu. Má lidem umožnit rozvíjet a udržovat si klíčové kompetence po celý život a také umožnit občanům volně se pohybovat mezi zaměstnáními, regiony a zeměmi. Celoživotní učení je rovněž klíčovým prvkem již zmíněné Lisabonské strategie, neboť je zásadní pro vlastní rozvoj a zvyšování konkurenceschopnosti a zaměstnatelnosti. EU přijala několik nástrojů na podporu vzdělávání dospělých v Evropě.

Evropský prostor celoživotního učení

Aby se celoživotní učení stalo v Evropě skutečností, stanovila si Evropská komise za cíl vytvořit Evropský prostor celoživotního učení. V této souvislosti se Komise zaměřuje na zjišťování potřeb účastníků vzdělávání i trhu práce, aby bylo vzdělávání přístupnější a následně se vytvořila partnerství mezi veřejnou správou, poskytovateli vzdělávacích služeb a občanskou společností.

Tato iniciativa EU vychází z cíle poskytnout základní dovednosti – posílením poradenských a informačních služeb na evropské úrovni a uznáním všech forem učení, včetně formálního vzdělávání a informální i neformální odborné přípravy.

Organizace EU podporující odborné vzdělávání v Evropě

S cílem usnadnit spolupráci a výměnu v oblasti odborné přípravy zřídila EU specializované orgány působící v oblasti ODBORNÉ PŘÍPRAVY.

Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP / Centre Européen pour le Développement de la Formation Professionnelle) bylo založeno v roce 1975 jako specializovaná agentura EU na podporu a rozvoj odborného vzdělávání a přípravy v Evropě. Sídlí v řecké Soluni, provádí výzkum a analýzu v oblasti odborné přípravy a předává své odborné poznatky různým evropským partnerům, jako jsou příbuzné výzkumné instituce, univerzity nebo vzdělávací zařízení.

Evropská nadace odborného vzdělávání byla založena v roce 1995 a úzce spolupracuje se střediskem CEDEFOP. Jejím posláním je podporovat partnerské země (mimo EU) při modernizaci a rozvoji jejich systémů odborné přípravy.

Kvalita života na vrcholu agendy sociální politiky EU

Příznivé životní podmínky závisí na celé řadě faktorů, jako jsou kvalitní zdravotnické služby, možnosti vzdělávání a odborné přípravy nebo dobrá dopravní obslužnost a další aspekty, které ovlivňují každodenní život a práci občanů. Evropská unie si stanovila za cíl neustále zlepšovat kvalitu života ve všech svých členských státech a zohledňovat nové výzvy současné Evropy, jako jsou sociálně vyloučení lidé nebo stárnoucí populace.

Zaměstnání v Evropě

Zlepšení pracovních příležitostí v Evropě je pro Evropskou komisi klíčovou prioritou. S cílem řešit problém nezaměstnanosti a zvýšit mobilitu mezi pracovními místy a regiony se na úrovni EU rozvíjí a realizuje řada iniciativ na podporu evropské strategie zaměstnanosti. Patří mezi ně Evropská síť služeb zaměstnanosti (EURES) a Přehled dovedností EU.

Zdraví a zdravotní péče v Evropské unii

Zdraví je cennou hodnotou, která ovlivňuje každodenní život lidí, a proto je pro všechny Evropany důležitou prioritou. Zdravé životní prostředí má zásadní význam pro náš individuální i profesní rozvoj, přičemž občané EU jsou stále náročnější na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a poskytování kvalitních zdravotnických služeb. Při cestování po Evropské unii potřebují rychlý a snadný přístup k lékařskému ošetření. Zdravotní politiky EU se snaží na tyto potřeby reagovat.

Evropská komise vyvinula koordinovaný přístup ke zdravotní politice a zavedla do praxe řadu iniciativ, které doplňují opatření vnitrostátních veřejných orgánů. Společné kroky a cíle Unie jsou zahrnuty do programů a strategií EU v oblasti zdraví.

Současný program EU4Health (2021–2027) je ambiciózní reakcí EU na COVID-19. Pandemie má velký dopad na pacienty, zdravotnický personál a zdravotnické systémy v Evropě. Nový program EU4Health půjde nad rámec krizové reakce a bude se zabývat odolností systémů zdravotní péče.

Program EU4Health, zřízený nařízením (EU) 2021/522, bude poskytovat finanční prostředky způsobilým subjektům, zdravotnickým organizacím a nevládním organizacím ze zemí EU nebo ze zemí mimo EU, které jsou k programu přidruženy.

V rámci programu EU4Health Unie investuje 5,3 miliardy EUR v běžných cenách do kroků s přidanou hodnotou EU, které doplňují politiky zemí EU a sledují jeden nebo více cílů programu EU4Health:

1. Ke zlepšení a podpoře zdraví v Unii:

• prevence nemocí a podpora zdraví,
• mezinárodní zdravotnické iniciativy a spolupráce.

2. K řešení přeshraničních zdravotních hrozeb:

• prevence přeshraničních zdravotních hrozeb, připravenost a reakce na ně,
• doplnění vnitrostátních zásob základních produktů s významem pro krizi,
• vytvoření rezervy lékařského, zdravotnického a podpůrného personálu.

3. Ke zlepšení léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a produktů s významem pro krizi:

• zpřístupnění a cenová dostupnost léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a výrobků s významem pro krizi.

4. K posílení zdravotnických systémů, jejich odolnosti a efektivního využívání zdrojů:

• posilování zdravotnických dat, digitální nástroje a služby, digitální transformace zdravotnictví,
• zlepšování přístupu k zdravotní péči,
• tvorba a provádění právních předpisů EU v oblasti zdraví a rozhodování založené na důkazech,
• integrovaná práce mezi vnitrostátními zdravotnickými systémy.

Vzdělávání v EU

Vzdělávání v Evropě má hluboké kořeny i velkou rozmanitost. Již v roce 1976 se ministři školství rozhodli vytvořit informační síť, aby lépe porozuměli vzdělávacím politikám a systémům v tehdejším devítičlenném Evropském společenství. To odráželo zásadu, že je třeba plně respektovat zvláštní charakter vzdělávacího systému v každém členském státě a zároveň zlepšit koordinovanou interakci mezi systémy vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnanosti. Eurydice, informační síť týkající se vzdělávání v Evropě, byla oficiálně spuštěna v roce 1980.

V roce 1986 se pozornost obrátila od výměny informací k výměně studentů a byl zahájen program Erasmus, který se nyní rozrostl na program Erasmus+ a je často uváděn jako jedna z nejúspěšnějších iniciativ EU.

Doprava v EU

Doprava patřila mezi jedny z prvních společných politik tehdejšího Evropského společenství. Od roku 1958, kdy vstoupila v platnost Římská smlouva, se dopravní politika EU zaměřuje na odstraňování překážek na hranicích mezi členskými státy, což umožňuje rychlý, účinný a levný pohyb osob a zboží.

Tato zásada úzce souvisí s hlavním cílem EU, kterým je dynamická ekonomika a soudržná společnost. Odvětví dopravy vytváří 10 % bohatství EU měřeného hrubým domácím produktem (HDP), což odpovídá přibližně jednomu bilionu EUR ročně. Navíc poskytuje více než deset milionů pracovních míst.

Schengenský prostor

Schengenská úmluva, která platí od března 1995, zrušila hraniční kontroly na území signatářských států a vytvořila jednotnou vnější hranici, na níž musí být kontroly prováděny v souladu se společným souborem pravidel.

Schengenský prostor dnes zahrnuje většinu zemí EU s výjimkou Bulharska, Chorvatska, Kypru, Irska a Rumunska. Bulharsko, Chorvatsko a Rumunsko však v současné době do schengenského prostoru vstupují a schengenské acquis již do značné míry uplatňují. Kromě toho se k schengenskému prostoru připojily také státy, které nejsou členy EU, a to Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.

Letecká doprava

Vytvoření jednotného evropského trhu v letecké dopravě znamenalo snížení cen letenek a větší výběr dopravců a služeb pro cestující. EU rovněž vytvořila soubor práv, která mají zajistit spravedlivé zacházení s cestujícími v letecké dopravě.

Práva cestujících v letecké dopravě

Jako cestující v letecké dopravě máte určitá práva, pokud jde o informace o letech a rezervacích, poškození zavazadel, zpoždění a zrušení letů, odepření nástupu na palubu, odškodnění v případě nehody nebo potíží se soubornými službami. Tato práva se vztahují na pravidelné a charterové vnitrostátní i mezinárodní lety z letiště v EU nebo na letiště v EU z letiště mimo EU, pokud je provozuje letecká společnost z EU.

Železniční doprava

V posledních 25 letech Komise velmi aktivně navrhovala restrukturalizaci evropského trhu železniční dopravy s cílem posílit postavení železnice vůči ostatním druhům dopravy. Úsilí Komise se soustředilo na tři hlavní oblasti, které mají zásadní význam pro rozvoj silného a konkurenceschopného odvětví železniční dopravy:

1. otevření trhu železniční dopravy konkurenci;
2. zlepšení interoperability a bezpečnosti vnitrostátních sítí a
3. rozvoj železniční dopravní infrastruktury.

Česká republika je stát s parlamentní demokracií, s nezávislými soudy a státní mocí uplatňovanou v mezích zákona. V čele ČR stojí prezident, výkonná moc je však hlavně v rukou vlády. Ústava ČR a Listina základních práv a svobod jsou dva fundamentální dokumenty, které určují povahu české demokracie a uspořádání republiky. Oficiální měna je česká koruna.

Správa státu je organizována ve třech úrovních: centrální: je stát a státní instituce, regionální: kraj a krajské úřady, lokální: obce. Země je rozdělena na 14 krajů.

Zákonodárná moc náleží parlamentu, který je tvořen dvěma komorami. Sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na 4 roky. Senát má 81 senátorů, jejichž mandát trvá 6 let.

Na základě voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných 8. – 9. 10. 2021 jsou hlavními stranami ve vládě koalice SPOLU, ANO a Česká pirátská strana.

Prezident je volen přímou volbou na období 5 let. Kromě toho, že reprezentuje ČR, jmenuje a odvolává premiéra a ministry, jmenuje soudce Ústavního soudu, má právo vrátit parlamentu přijatý zákon, má právo udělit amnestii atd. Oficiálním prezidentským sídlem je Pražský hrad.

Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Vláda rozhoduje ve sboru ministrů.

Soudy jsou nezávislé a mají několik typů a stupňů. Na základní úrovni působí okresní soudy. Dále jsou soudy krajské a vrchní, Nejvyšší soud a také Nejvyšší správní soud.

Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a dozírá na postup vyšetřovacích orgánů. Veřejný ochránce práv neboli ombudsman řeší stížnosti jednotlivců na jednání úřadů a dalších institucí.

Účastník soudního řízení má právo na právního zástupce, občan nebo firma si mohou sjednat právní zastoupení a najmout advokáta, který je na základě smlouvy u soudu zastupuje.

Úkoly spojené s bezpečností a pořádkem v zemi plní policie ČR. Kromě policie působí ve městech také uniformovaní strážníci, kteří patří k obecní policii. Obecní policie je orgánem obce a zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce.

Odkazy:

Ve 4. čtvrtletí 2022 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem 37 463  Kč. (Zdroj: Český statistický úřad, Průměrné mzdy - 4. čtvrtletí 2022 | ČSÚ (czso.cz)

*Průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců

Zdroj:https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2022

Daň z příjmů

Pokud budete podléhat zdanění v České republice (např. na základě pracovněprávního vztahu s českým zaměstnavatelem), můžete za zákonem určených podmínek uplatnit nezdanitelné částky.

Zaměstnavatel za vás platí daň zálohově každý měsíc. Měsíční sazba je 1/12 výše uvedených částek. Jako zaměstnanec můžete na počátku následujícího roku požádat o roční zúčtování, anebo podáte u finančního úřadu v místě svého bydliště daňové přiznání za předchozí rok. Případný přeplatek vám bude vrácen.

Záloha na daň z příjmů se počítá z hrubé mzdy. Sazba daně je stanovena pro rok 2022 i 2023 na 15 %, stejná pro všechny fyzické osoby.

Odvody na zdravotní a sociální pojištění ze své hrubé mzdy

Zaměstnanec odvádí - 4,5 % na zdravotní pojištění

                                  - 6,5 %   na sociální zabezpečení

Zaměstnavatel platí za své zaměstnance zdravotní pojištění ve výši 9 % a pojistné na sociální zabezpečení ve výši 24,8 % z objemu hrubé mzdy. 

Daň z přidané hodnoty

Základní sazba pro rok 2023 je 21 %, avšak některé zboží či služby podléhají snížené sazbě 15 %, které platí jen pro zboží a služby uvedené v příslušné příloze zákona o DPH. Jedná se například o stravovací, některé řemeslné a odborné služby, hromadnou městskou dopravu a také vodné a stočné. Dále se sjednotily sazby ve výši 10 % také u služeb kadeřnictví, prodeje knih nebo u péče o děti, seniory či zdravotně znevýhodněné občany. Stravovací služby v rámci školství, zdravotnictví a sociální pomoci jsou osvobozeny od placení DPH.

Spotřební daň

Daňová povinnost se vztahuje na pohonné hmoty, paliva, líh, pivo, cigarety a vína a vzniká plátci dovozem nebo výrobou. Pro osobní spotřebu lze přivést malé množství, viz – sekce 2.1. Pohyb zboží a kapitálu.

Další daně, jejichž odvod vyplývá z konkrétní situace, jsou např.: daň silniční, daň z nabytí nemovitých věcí, daň z nemovitých věcí, ekologické daně.

Odkazy:

Dominantní část příjmů (zhruba čtvrtinu) utratí Češi za potraviny, nealkoholické a alkoholické nápoje a tabák. Další významnou položku tvoří výdaje na bydlení, které jsou s EU srovnatelné a tvoří přibližně 25 % výdajů. Kolem 20 % příjmů utratí Češi na kulturu a volný čas. Nezanedbatelné jsou také výdaje na dopravu a telekomunikace (14 %).

Ceny za nejběžnější zboží a služby:

Chléb: 35 Kč

Mléko (1 l): 25 Kč

Vejce (10ks): 60 Kč

Voda minerální balená (1,5 l): 25 Kč

Cukr (1 kg): 35 Kč

Brambory (1 kg): 30 Kč

Rajčata (1 kg): 70 Kč

Kuře chlazené (1 kg): 100 Kč

Big Mac: 89 Kč

Pizza Margherita (restaurace): 180 Kč

Steak (restaurace): 300 Kč

Elektřina (běžná domácnost): 3000 Kč

Benzín (Natural 95) : 39 Kč

Bankovní účet – může být veden zdarma nebo je zpoplatněn: 100 Kč

Kurz koruny k euru se pohybuje 22-26 Kč za 1 Euro.     

Odkazy:

Ubytování v České republice a náklady na bydlení jsou výrazně diferencované především v závislosti na lokalitě, pak samozřejmě na velikosti a kategorii bytu nebo domu a na jeho vybavenosti. Celkově je bytová situace v České republice složitá a nalézt levné nájemní bydlení není snadné. Nejvyšší ceny bydlení jsou ve velkých městech s nízkou nezaměstnaností, zejména pak v centru hlavního města.

V České republice existují byty ve vlastnictví obcí, avšak počet těchto bytů postupně klesá a možnost získání bydlení v takovém bytě je velmi nízká. Dále existuje družstevní vlastnictví, kdy družstvo je majitelem domu, a jednotlivé byty jsou pronajímány členům družstva. Častá je situace, kdy je nabízen pronájem družstevního bytu, kdy člen bytového družstva přenechává byt do podnájmu. Další byty a domy jsou v tzv. osobním vlastnictví. Jejich pronajímání se řídí občanským zákoníkem.

Častou praxí je uzavírání nájemních smluv na dobu určitou. Uzavírání nájemní smlouvy se řídí opět občanským zákoníkem a před podpisem takové smlouvy se doporučuje konzultace s právníkem.

Kupujete-li byt nebo dům, uzavírá se písemná kupní smlouva. Vlastníkem bytu nebo domu se stanete úředním zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Katastr nemovitostí eviduje vlastnická a jiná věcná práva ke všem nemovitostem v České republice a spravuje jej katastrální úřad. Při jednání o koupi domu nebo bytu se opět doporučuje konzultace s právníkem.

Běžné je využít služeb některé z realitních kanceláří. Provize realitním kancelářím se pohybuje zpravidla okolo 3-7 % z prodejní ceny nemovitosti a v případě zprostředkování nájmu okolo jednoho celého měsíčního nájemného.

Odkazy:

V České republice existují státní a nestátní zdravotnická zařízení. Téměř všechna mají uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou a poskytují pojištěným pacientům zdravotní péči za symbolické poplatky.

V případě onemocnění se pacient obvykle obrací nejprve na lékaře primární péče (praktický lékař, stomatolog, gynekolog). Je třeba vzít v úvahu, aby tento lékař, u kterého je třeba se nejprve zaregistrovat, měl uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, u které je pacient pojištěn.

Odborného lékaře může pacient v České republice navštívit i bez doporučení lékaře primární péče.

Pro případ náhlého onemocnění a potřeby lékařské péče mimo ordinační hodiny ošetřujícího lékaře fungují v závislosti na místních podmínkách pohotovostní služby.

Pro případ náhlého onemocnění nebo úrazu, kdy se pacient nemůže sám dopravit k lékaři, je organizována záchranná služba, jejíž pomoci se lze dovolat prostřednictvím linky 155.

V České republice je zaveden regulační poplatek v hodnotě 90 Kč z důvodu regulace a omezení plýtvání a zneužívání zdravotních služeb. Tento poplatek se hradí za ošetření na tzv. lékařské pohotovosti, která je stanovena v pracovních dnech ve večerních hodinách nebo během noci a o víkendech.

Zdravotní péče je v České republice poskytována převážně na základě povinného veřejného zdravotního pojištění. Smluvní zdravotní pojištění je doplňkovou formou. Na veřejné zdravotní pojištění na území České republiky vzniká ze zákona nárok těm, kteří zde mají trvalý pobyt nebo jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který zde má sídlo. Účast na veřejném zdravotním pojištění je daná zákonem, a tudíž k jeho vzniku není třeba jednání s pojišťovnou. Můžete si však vybrat zdravotní pojišťovnu, u které chcete být pojištěn. Ti, kteří nesplňují podmínky pro účast na veřejném zdravotním pojištění, mohou uzavřít smluvní zdravotní pojištění. Smluvní zdravotní pojištění můžete uzavřít pouze u šesti pojišťoven (VZP ČR, Axa Assistance, ERGO pojišťovna, Maxima pojišťovna, Slavia pojišťovna, UNIQA pojišťovna).

Pokud se pohybujete mezi státy EU, měli byste být pojištěni pouze v jednom státě. Tímto státem je zpravidla stát, ve kterém pracujete. Pokud pracujete ve dvou či více státech zároveň a v jednom z těchto států bydlíte, jste pojištěn ve státě bydliště. Pokud jste pracovníkem vyslaným do ČR jiným členským státem, zůstáváte pojištěn u něj. Vždy je nutné se prokázat formulářem vystaveným pojišťovnou ve vaší zemi. Tento formulář si musíte nechat vystavit před vycestováním do ČR. To platí i pro členy rodiny. Formulář je třeba předložit buď přímo u lékaře, v nemocnici nebo u místního nositele zdravotního pojištění. Osoby, které jsou účastné veřejného nebo smluvního zdravotního pojištění, mají povinnost pravidelně platit pojistné. Tato povinnost vzniká dnem vzniku pojištění.

Odkazy:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy.

Vzdělávací systém v ČR vychází z dlouhé tradice počínající rokem 1774, kdy byla zavedena povinná školní docházka. Dnes fungují v ČR všechny typy vzdělávání od předškolního, přes základní, střední, vysoké, postgraduální až po celoživotní. 

Předškolní zařízení

Mateřská škola je součástí školské soustavy a je určena dětem od 3 do 6 let. Vzdělávání ve většině mateřských škol je bezplatné. Rodiče přispívají na provozní náklady. Nabídka státních i soukromých mateřských škol je v ČR velice pestrá. Předškolní vzdělávání je povinné pro dítě, které do začátku školního roku dovrší pěti let. Tato povinnost se zavedla od školního roku 2017/2018.

Základní školy

Povinné vzdělávání trvá 9 let, obvykle od 6. do 15. roku věku dítěte. Ve většině případů je poskytují základní školy. Přestože jsou vymezeny spádové oblasti, výběr školy není ničím omezen.

Základní škola má devět ročníků, dělí se na první stupeň s pěti ročníky a druhý se čtyřmi ročníky. Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího roku. Žáci jsou hodnoceni na základě písemného a ústního projevu a známkováni podle klasifikační stupnice od 1 do 5. Průběžné hodnocení je shrnuto na vysvědčení na konci každého pololetí. Vyučovací hodina má 45 minut. Děti mohou dokončit povinnou školní docházku v osmiletém nebo šestiletém studijním programu gymnázií. 
Děti se zdravotním postižením mohou být integrovány do běžných tříd nebo do speciálních tříd základních škol. Mohou také navštěvovat speciální školy. 

Střední školy

Gymnázium poskytuje úplné střední všeobecné vzdělání. Připravuje studenty pro studium na vysokých školách. Má čtyřleté, šestileté a osmileté programy. Na konci studia skládají studenti maturitní zkoušku.

Střední odborná škola poskytuje úplné střední odborné vzdělání, studium trvá 4 až 5 let a je ukončeno maturitní zkouškou.

Střední odborná učiliště nabízejí většinou tříleté učňovské programy, které jsou zakončeny závěrečnou zkouškou, a absolvent získá výuční list. Připravují studenty pro kvalifikované dělnické profese.

Konzervatoře poskytují specifické střední vzdělání a připravují studenty pro pedagogické a umělecké profese. Studijní programy jsou šestileté až osmileté. Studium je ukončeno maturitou nebo absolutoriem.

Vyšší odborná škola

Poskytuje nezbytnou kvalifikaci pro výkon odborných činností se zaměřením na praktickou profesní orientaci. Programy jsou dvouleté a tříleté. Studium je ukončeno závěrečnou zkouškou – absolutoriem.

Vysoké školy

Poskytují bakalářské studijní programy, magisterské programy a doktorandské studium. Pro technické a ekonomické obory jsou určeny inženýrské programy.

Veřejné vysoké školy se dělí na univerzity a vysoké školy.

Univerzity, které v systému veřejného vysokého školství převládají, musejí vykonávat kromě vzdělávací činnosti také aktivity v oblasti výzkumu, vědy a vývoje.

Na veřejných a státních vysokých školách je studium v českém jazyce bezplatné.

V ČR existují vedle veřejných vysokých škol a univerzit také vysoké školy soukromé. Ke svému vzniku potřebují, stejně jako obory veřejných vysokých škol, akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Další vzdělávání pro dospělé

Vzdělávání a profesní výcvik pro dospělé poskytují školy, zaměstnavatelé, privátní vzdělávací instituce i Úřady práce v rámci rekvalifikace.  

Odkazy:

Kulturní a společenský život v České republice je velice rozmanitý a svou originalitou navazuje na dlouholetou tradici.

Z nejznámějších osobností, jež podstatně ovlivnily dějiny a následný vývoj kulturního a společenského života v Čechách vzpomeňme alespoň na otce vlasti, jímž je nazýván Karel IV, nejvýznamnější středověký panovník, který dovedl české království k vrcholnému rozkvětu, jakož i na velkého reformátora katolické církve Mistra Jana Husa nebo Františka Palackého historika, politika a vůdčí osobnost českého národního obrození, nazývaného také jako otec národa.

Z novodobějších dějin nelze zapomenout na Tomáše Garrigua Masaryka – prvního prezidenta samostatného Československa a Václava Havla – prvního demokraticky zvoleného prezidenta po pádu komunismu.

Národní povaha se stejně jako národ sám v čase měnil a vyvíjel. Největší změny nastaly po roce 1989, ve kterém byl svržen komunistický režim a nastolena demokracie. Češi jsou kreativní, náleží mezi mistry improvizace a mají velký všeobecný rozhled. Sami sebe považují za národ vynalézavý, avšak neprůbojný, velice kritický s nedostatkem sebedůvěry.

Cizinci nejkladněji hodnotí české památky, přírodu, pivo a hlavní město Prahu. K aktivitám osobního volna mladší populace patří především sport, studium jazyků a zábava, starší část obyvatelstva dává přednost sledování televize, domácím pracem, péči o děti, koníčkům a také chataření, jež ve svých počátcích navazovalo na tradici trampování, avšak bylo i důsledkem omezených možností cestování.

Česká republika může bezesporu nabídnout i mnoho dalších možností kulturního vyžití. Všeobecně oblíbenou formou trávení volného času je také návštěva divadla či kina. Češi rádi navštěvují historické památky – hrady, zámky, církevní a přírodní památky, mezi které patří národní parky, chráněné krajinné oblasti, jeskyně a další. Rozšířené je i lázeňství, díky bohatému výskytu léčivých minerálních pramenů na území státu. Ze sportovních aktivit jsou populární hokej a fotbal, je zde bohatá tradice tenisu, oblíbená je cyklistika, turistika, sjezdové a běžecké lyžování, biatlon, volejbal, ale i takové sporty jako lukostřelba, sportovní střelba nebo horolezectví.

Odkazy:

Narození

Každé narozené dítě dostává rodný list. Tento rodný list vydává matriční úřad. Matričními úřady jsou úřady obecní, městské a pověřené obvodní a místní úřady. Narozené dítě je automaticky pojištěno u zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna jeho matka. Rodiče však mohou zdravotní pojišťovnu svého dítěte změnit.

Dítě se stává českým občanem, pokud alespoň jeden z jeho rodičů má české občanství.

Sňatek

Každá osoba, která je svobodná a dosáhla věku 18 let, může uzavřít sňatek. Osoby mladší 18 let mohou uzavřít manželství jen s povolením soudu. Sňatek není povolen mezi blízkými příbuznými, mezi osobou a jeho/jejím rodičem, mezi osvojeným dítětem a jeho osvojitelem. Po uzavření manželství je manželům vydán oddací list.

Manželství na území České republiky lze uzavřít formou občanského nebo církevního sňatku. Pokud osoby chtějí uzavřít církevní sňatek, je nutné získat osvědčení matričního úřadu o splnění všech požadavků zákona pro uzavřené manželství.

Registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Podmínkou je, aby alespoň jedna osoba z partnerů byla občanem České republiky. Do partnerství nemohou vstoupit blízcí příbuzní, sourozenci a osoby mladší 18 let.

Úmrtí

Osoba by měla zanechat závěť, ve které je třeba upravit majetkové záležitosti. V případě, že osoba zemře bez závěti, rozhoduje o rozdělení majetku zemřelého soud podle zákona, který se nazývá Občanský zákoník.

Nejbližší rodina zesnulého může dostat za určitých podmínek finanční příspěvek ke krytí nákladů spojených s pohřbem. Vdova/vdovec a její/jeho děti mohou dostat dávky ze sociálního pojištění. Tyto dávky se nazývají vdovský/vdovecký důchod a sirotčí důchod.

Odkazy:

V České republice je funkční vnitrostátní i mezistátní doprava. Stát sousedí s Německem, Rakouskem, Maďarskem, Slovenskem a Polskem, se kterými má vybudované spojující komunikace.

Na dálnicích je zavedeno elektronické mýtné, které je povinné pro určené typy vozidel – vozidla nad 3,5 tuny. Mýtné platí také na určených úsecích rychlostních silnic a vybraných silnic 1. třídy. Osobní automobily a dodávková vozidla do 3,5 tun musí být při cestě na dálnici označena zpoplatněnou známkou (roční kupón 1 500 Kč). Maximální povolená rychlost na dálnici je 130 km/h, na silnici pro motorová vozidla 90 km/h, výjimečně na silnici některých prvních tříd je to 110 km/h a v obci 50 km/h. Na některých úsecích pozemní komunikace se lze setkat se značkou přikazující použití zimní výbavy. Na těchto úsecích je povinností v období od 1. listopadu do 30. dubna mít na voze zimní pneumatiky.

Železniční síť patří k nejhustším v Evropě a pokrývá velkou část země. K rychlým spojům se řadí vlaky InterCity, EuroCity, Expres, SuperCity, RegioJet. Na trase Praha – Ostrava je provozován rychlovlak typu Pendolino.

V okolí větších měst (Praha, Brno, České Budějovice, Plzeň, Zlín apod.) fungují integrované dopravní systémy, do kterých je zapojena železniční, regionální autobusová doprava a městská hromadná doprava. Cestující s jedním jízdním dokladem tak může kombinovat různé druhy dopravních linek, které jsou na sebe navázány.

Největším mezinárodním letištěm je letiště Václava Havla Praha, které se nachází přibližně 20 km severozápadně od centra města. Mezi další letiště obsluhující mezinárodní i vnitrostátní lety patří letiště Brno, Ostrava, Pardubice a Karlovy Vary.

Odkazy: